Seriál o knize Pravidla úspěšné ženy: #5 Najděte sílu rozhodnout se sama

24. 04. 2020

Banální téma? Nikoliv. V mnoha elementárních věcech se objevují až překvapivě zbytečné zákruty, které z přímé cesty dělají nepřehlednou spleť. A hledané je tak schované za balastem zbytečného. A to se stává i při procesu rozhodování. Místo věcnosti se z něj stává shluk zástupných činností.

Karen definuje jako jedna z rizik tzv. emocionální rizika. Tedy nechat se ovlivnit při rozhodování vlastními emocemi. Za základní kámen rozhodování považuje skutečné rozhodování a ne tzv. hlasování. Je tím míněno ptaní se na názor lidí, jejichž názor není relevantní. Buď proto, že jde o individuální posouzení věci nebo protože se v problematice neorientují. Anebo prostě proto, že nevíme, zda jejich názor je relevantní (neznáme je). Příkladem je nákup oblečení či bot, kdy kupující váhá mezi dvěma kousky a zeptá se jiné cizí ženy stojící opodál, který kousek si koupit? Faktem ale je, že to, zda cizí osoba má či nemá vkus, nevíme. A že nám oba kousky pochválí, je skoro jisté.

Mnohdy se ženy v nerozhodnosti ptají okolí na jejich názor, protože podvědomě doufají, že některých z těch názorů přinese kouzelnou odpověď, která udělá ve všem jasno. Nemá to smysl. U důležitých věcí jednoduchá odpověď neexistuje a u nedůležitých není třeba se tím tak hluboce zaobírat. „Rozhodněte se sama a přijměte zodpovědnost.“

6 pomůcek, jak se lépe rozhodovat

1)      „Zformulujte problém“ neboli jděte až k jádru. Mnohdy je skutečný problém schovaný za emocemi – obviňování se navzájem, pitvání se v tom, který moment kdo co zapříčinil. Karen uvádí jako příklad cestu na večírek, když partner přišel pozdě domů z práce. Na party už máte skluz a po cestě v autě s vámi cloumá vztek. Má ale smysl tyto negativní emoce ventilovat? Nebo bude lepší soustředit se na to, že jedete na společenskou akci a chcete si ji užít? Je skutečně onen pozdní příchod takový problém?

2)      „Pochopte své pocity a při řešení problému je odstraňte“ – Nikdy nepomáhá řešit situace v rozčilení a „vypjaté emoce jsou na škodu i při rozhodování. Jednoduše nepomáhají. Nikdy.“ Autorka uvádí pěkný příklad z rodinného života, kdy jí manžel oznámil, že by si měla utřídit priority a těm podřídit své aktivity. Bylo to v době, kdy přijala další práci, která ji ale moc bavila. Byla na něj naštvaná a dávala mu (uvnitř) vše za vinu. Postupně si ale uvědomila, že nemůže být naštvaná na „posla špatných zpráv“. Jen je třeba se skutečně nad problémem zamyslet a hledat řešení.

3)      „Poznejte své možnosti a klaďte otázky“, což dle Karen v praxi znamená kladení si otázky „K čemu může dojít dál?“ V závislosti na problému ty otázky budou samozřejmě konkrétnější. Autorka doporučuje položit si bez ohledu na problém tyto otázky:

• „Čeho se snažím dosáhnout a jak zjistím, že se mi to podařilo?
• Komu na tom záleží?
• Jaká z toho plynou rizika a pro koho?
• Jaké konkrétní možnosti máme? Co máme dále k dispozici? Má kolega, dítě, manžel nějaký nápad? Občas se potřebuji vcítit do někoho jiného, abych přišla s dalšími možnostmi.
• Kolik to stojí a jak složité to je?
• Mohu toho dosáhnout se svými stávajícími znalostmi a prostředky?
• Co se stane dále – co se dozvím, budu-li myslet o krok napřed?
• Zlepším se v tom? Pomůže čas? Zvyknu si na to?“

4)      „Hledejte 51procentní řešení – jděte do šedé zóny“

Autorka tuto pomůcku vysvětluje na příkladu pracující matky. Zjednodušeně řečeno nastanou situace, kdy si jako pracující matka budete říkat, zda to bylo správné rozhodnutí pracovat. Zda-li nebylo správné přece jen zůstat doma s dítětem. Karen radí najít vždy takové řešení, abyste si tyto pochybovačské otázky pokládaly maximálně ve 49 případech ze sta. Aby tedy ten dobrý pocit byl alespoň v 51% situací. A proč? Protože jednoduše nic není černobílé a vždy tu bude nějaká situace, kdy zvolené řešení nebude optimální. Jen by to ale mělo být v menším počtu případů než nadpoloviční většina (oněch 51%). Jednou z rad, kterou autorka pro hledání tohoto řešení nabízí, je chovat se tak (den či třeba týden), jako by ono řešení už člověk přijal. A stejný časový úsek udělat pro totéž pro jiný výsledek rozhodování. Cílem je sledovat, jak se zvolená varianta projeví.

5)      „Uvědomte si, co musí být řešeno již nyní a co tolik nespěchá“ Tato zásada či pomůcka jde trochu do protivky s lidovým „co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítřek“. Nicméně v tomto případě hovoří autorka o zásadních a velkých rozhodnutích. Jsou totiž věci, na které musí uzrát čas. A není nic horšího než u zásadních věcí přijímat zbrklá uspěchaná rozhodnutí (odprodej firmy, volba školky, atp.). Máte-li prostor, dejte si u důležitých věcí na čas.

6)      „Omezte ztráty“ – tímto termínem Karen myslí nejen finance, ale také emoce, čas, energii. Jako příklad uvedu rozbitou ledničku, která stála pět tisíc a nějaké drobné. Zavoláte opraváře, ten ji prohlédne a řekne, že musí objednat součástku a že ono prohlédnutí (výjezd) stál 900 Kč. S vidinou opravy za cca 2000 Kč nyní čelíte rozhodnutí – zaplatit a trnout, co dalšího se na ledničce rozbije v následujících měsících? Nebo koupit novou? Volba nové znamená dvouletou záruku. Dovezou ji, zapojíte ji a jede. Žádné čekání na součástky, žádná nejistota, co dalšího se již po záruce rozbije, žádné telefonování s opravářem, žádné čekání při opravě. Toto řešení volí menšina, ale pokud si ceníte svého času a nervů, pak možná finančně o něco dražší varianta je ve výsledku pro vás tou méně ztrátovou.

Autor: Martina Ježova

Zdroj: FINERMANOVÁ, Karen. Pravidla úspěšné ženy: Jak získáte v práci i v životě vše, co si přejete. Brno: BizBooks, 2014. ISBN 978-80-265-0219-7.